Kodex chaosu

Slunce zapadalo nad Madridem a malovalo oblohu intenzivní oran¿ovou barvou, která se odrá¿ela od oken mrakodrap¿, jako by celé m¿sto ho¿elo. V malém, zane¿ád¿ném byt¿ v srdci Lavapiés sed¿l Daniel Sánchez p¿ed zm¿tí kabel¿ a blikajících obrazovek a krví podlité o¿i up¿ené na nekone¿né ¿ádky kódu. Neustálé hu¿ení po¿ítäových fanou¿k¿ bylo jako zkreslená ukolébavka, jediný zvuk v prostoru, který von¿l zatuchlou kávou a vyschlými sny. Daniel se svými rozcuchanými ¿ernými vlasy a n¿kolikadenním strni¿t¿m vypadal spí¿ jako trose¿ník ne¿ skv¿lý programátor, kterým kdysi byl. "Musí existovat n¿jaký zp¿sob," zamumlal si pro sebe a jeho prsty létaly po klávesnici se zb¿silou naléhavostí. "Cesta z této díry." Jeho pohled na okam¿ik sklouzl k hromad¿ neotev¿ených dopis¿ v rohu jeho stolu. Sm¿nky, oznámení o vyst¿hování, výhr¿¿ky v¿¿itel¿. Kädá obálka byla ostrou p¿ipomínkou toho, jak se dostal do tohoto bodu. Daniel zav¿el o¿i a dop¿ál si chvíli slabosti. Vzpomn¿l si na vzru¿ení, adrenalin z t¿ch ne tak dávných dn¿, kdy se sv¿t kryptom¿n zdál jako zem¿ zaslíbená. Investoval v¿echno: své úspory, p¿j¿ky, dokonce i peníze p¿j¿ené od p¿átel a rodiny. A pak, mrknutím oka, v¿echno zmizelo.